Odjezd na zářijovou dovolenou v Harrachově a následně nedaleko Adršpachu byl klasický. Spousta věcí a konečně i kola a Chariot. V hlavě jsem měl plán okusit Rallye Sudety, už jen proto, že budeme bydlet „na dohled“ startu. Při vzpomínce na utrpení ze střední trasy Malevilu, mě ani nenapadlo rozklikávat info o dlouhé na Sudetech.
Avšak pokušení přišlo záhy po konzultaci v libereckém Specialized Kolokrámu, kde mi Vláďa řekl, že ty pravé sudety začínají až tam, kde se oddělí střední trať od dlouhé. Červíček v hlavě hlodal celý týden a definitivně jsem se rozhodl až den před závodem, při vyplňování přihlášky. Prostě jsem zaškrtl dlouhou, tak to snad přežiju. Večer jsem vyzvedl startovní číslo, hodil kolo do cajku a ráno hurá na to. Na startu jsem stál celkem vzadu,ale to tak dělám skoro vždy, abych se tam ostatním nemotal. Udělal jsem dobře. Stál jsem za veterány, borci lehce přes padesátku si vyprávěli historky za dobu, co se neviděli a já se trhal smíchy.
Úplně to ze mě shodilo nervozitu. Start proběhl v klidu a já se těšil na to, co mě čeká. V první stoupání jsem se trošku podivil, že po dvou kilometrech a osmdesáti nastoupaných metrech, do sebe někteří cpou gel, jiným se začínají rozpadat kola. Hodně pobavili lidé, kterým již teď skřípal řetěz, nebo střed….budou to poslouchat ještě cca sedm hodin. Ale k závodění. Výjezdy pro mě strašné, ale to jsou téměř vždy. Sjezdy fantastické, občas se tam někdo přimotal, nebo rovnou smotal, ale prostě zážitek. Počasí bylo skvělé postupně se oteplilo na nějakých sedmadvacet, ale vzhledem k tomu, že bufety byli na každém rohu, nebyl důvod se horka bát. Starosti mi jen dělali závodníci řešící defekty, kterých bylo podél tratě celkem mnoho. Tato radost mě minula, jen na zadním jsem si domů přivezl nějaký pomalý, který ale ustal po dolití tmelu. Rád bych popsal některé pasáže více, ale tak nějak mi díky vyčerpání celkem splývají. Jasně vidím místa, která byla dechberoucí, ale jestli byla na desátém, padesátém , nebo osmdesátém kilometru, to napsat nedokážu. Jako u spousty věcí i tady platí, že tohle se musí zažít a proto doufám, že za rok tam budu zase stát a že to letošní 309. místo za 7:44 trošku vylepším.
Author – Honza