Tak to jdu sepsat dokud jsou dojmy svěží:-) Vše začalo včera , chcalo , byla zima a bylo mi nedobře. Ideální stav jak se postavit na závod Krušnejma horama na 110 km s převýšením 1500m . Jdu se na to vyspat , ráno moudřejší večera:-) Ráno bylo super , chcalo pořád a ke všemu mne bolela hlava jako střep. Říkám seru na to ??? Ale znáte mne , vzdát se :-) Takže šup 2 brufeny a jedeeeeeeeeemmmm směr Teplice , nějak to dopadne :-) Výstřel zazněl v 10hodin , na start mojí trasy se postavilo něco kolem 450ti závodníků . Měl jsem u sebe Danyho a If z našeho týmu, takže jsem se necítil osamocen , neumím za ně dát report , neznám jejich pocity a tak je prosím at něco málo písnou :-) Bum a jede se Někde v předu jména jako Kristián Hynek , Jiří Ježek , …………. , tak at jedou kluci :-) Již z minula jsem měl pár zkušeností . V prvopočátku se pole trhalo , tvarovalo. Jelo se opravdu fofrem , na budíku v cíli jsem měl 30.8 km/ hodině a to je na mne kurva fofr:-) Pod první kopec až nad Krupku to byla taková přetahovaná a otukávání avšak tvořili se balíky jezdců.To, že toto je již spíš profi závod, nežli hobby závodění jsem poznal ihned jak jeden z našich kolegů našeho balíku píchnul. Následovala okamžitá smička ke straně , vteřinová demontáž předního kolo, koukám , divím se – on zvedá kolo nad hlavu, ihned se k němu stahuje jeho týmové auto , mění mu kolo a kolega je během pár vteřin zpět ve hře. Bože to se stát mne , tak tam ten defekt řeším do ted.Další poznatek kdy jsem se přesvědčil o tom, že se jede s velmi zkušenými závodníky bylo když jsem se ocitl v balíku a tam cca 5 lidí v dresu Sparta Praha , je neuvěřitelné , jak spolupracují, jede se kolo na kolo , střídá se , atd. Když se vystoupalo na hřebeny Krušných hor dostal jsem se do skupiny závodníků Luigi Cocoti – zní to zvláštně ale je to velice rozsáhlí tým v ČR. Zde dokonce fungovalo toto , jeli s nimi jejich domestici – cyklisti , kteří vůbec neměli startovní čísla a mají za úkol tahat balík , trpět v předu a táhnout ve vetrném tunelu jejich závodní jezdce . Velitel mi povídá , jdi do háku skovej se k nám do balíku a letíme, nezkoušej jet sám nebo tady na tom větru chcípneš. Taky jo , byl jsem v jejich grupetu a kolo jelo samo , rychlost na budíku ukazovala stále 40 – 45 km/h ,čehož osamocený jezdec nikdy nedosáhne , byl to super zážitek funkčnosti něčeho , co nikde smrtelník nezažije. Cca po 30 km jejich velitel zavelel jed :-) , dva lidi z jejich týmu začali uvadat a on musel pomáhat jim , nikoliv mne. Takže jsem jel v před , zase si našel hezkou skupinku a jelo se . A jak se mi jelo ??? Nádherně , jen jedna krize dole v Litvínově , nohy se přestali točit a moji spolubojovníci se vzdalovali ,v duchu kříčím , prosím, vyhružuji , néééééééé, vždyt zbývá kousek , cca 25 km. Dodal jsem do slepené huby aktivační gel a motor znovu naskočil :-) A vydržel až do konce. V cíli jsme si ještě trošku zazávodili a naše skupinka do toho šla teda po hlavě , posledních 5 km se jela totální kosa, nástup střídal nástup a jízda ze sedla nebyla nic neobvyklého :-) Vyhrabal jsem zbytek sil a …………., jo jo , dovedl jsem skupinku špurtem až do cíle . Takže za mne , krásné pocity , žádný závod za hranici vysílení , jsem v pohodě , tělo makalo na 110 % . Trasa byla samozřejmě těžká , Krušné hory , jsou opravdu hory krušné :-) A něco čísel z mojeho budíku :-) – o proti roku 2015 jsem vylepšil svůj čas o 42minut , svoji průměrnou rychlost jsem zvedl z 25.1 km/h , na 30,6 km/h .Byl to krásnej den s mojima holkam s Danym a Ivčou – děkuji !!! PS – dal bych nějakej triatlon, třeba tam kde se plave přes Labe :-):-):-)
Autor – Miláno
